Dne 11. 11. 2018 uspořádala naše farnost ve spolupráci s městem Jaroměřice nad Rokytnou ke stému výročí konce Velké války pietní vzpomínku na padlé jaroměřické vojáky v 1. světové válce, která vyvrcholila mší svatou. Kronikář farnosti událost zaznamenal takto:
„Všichni, kdo se právě teď chystáte ke čtení tohoto článku, budete svědky neobvyklého úkazu. Zpravidla se ze zápisů ve starých, a ještě starších kronikách dočítáte o událostech, které byly tenkrát zaznamenání hodné – a nyní jsou po mnoha desítkách nebo i stovkách let opět aktuální, a proto zajímavé. Tentokrát je v naší farní kronice ještě prázdná stránka – a než bude popsána, dozvíte se vy jako první, čemu se kronikář bude věnovat a co bude zanecháno budoucím generacím o dění v naší farnosti.
V neděli 11. listopadu 2018, o mši svaté v půl jedenácté, v den stého výročí konce první světové války (1914-1918), byla v našem chrámu svaté Markéty přichystána velkolepá slavnost. Autorem tohoto úžasného projektu je Pavel Prokop – je to výsledek jeho usilovného bádání v archivech, matrikách a dalších zdrojích, a po boku mu stojící manželka Mirka, která tomu dala tak krásné a působivé aranžmá. Čeho jsme tedy byli svědky?
Před obětním stolem na katafalku ve tvaru kříže bylo umístěno 125 svící, každá s černou stužkou a symbolickým dřevěným křížkem se jménem a věkem našich padlých spoluobčanů – bylo jim dvacet, pětadvacet nebo i čtyřicet let… Svíce hořely jasným plamenem, byl to symbol naděje a výraz naší lásky, že na ně nezapomínáme. Smrt je zastihla na různých frontách a bojištích po celém světě, místa, kde zahynuli, byla označena v mapě umístěné na stojanu před sochou Panny Marie na pravé straně chrámové lodě. Ve slavnostním průvodu na začátku mše byly přineseny zástavy České republiky, Evropské unie, města Jaroměřice nad Rokytnou, Moravy, Sokola, Skautu a jaroměřických hasičů, vlajkonoši ve slavnostních oblecích a uniformách zaujali pozice po stranách. Mši celebroval otec Tomáš Holcner a při jeho kázání bylo v kostele ticho „jako v kostele“, nikdo snad ani nedýchal, což ještě více umocňovalo sílu těchto okamžiků. Spolu s otcem Tomášem jsme prožívali, jak se mladí lidé loučili s rodinami a svými blízkými s tím, že válka brzy skončí a oni se spolu zase uvidí…. Opak však byl pravdou, mnoho jich zahynulo strašnou smrtí v zákopech a na otevřených polích. Jejich srdce dotloukla proto, abychom my mohli žít….
Je přesně jedenáct hodin. A v tuto chvíli se na severní věži rozeznívá zvon svatá Markéta. Silné údery ručně rozhoupaného zvonu rezonují v celém kostele. My všichni v tichém pohnutí se do jeho zvuků zamýšlíme nad osudy našich předků, přemýšlíme o jejich životech a smrti, o naději, kterou nám přinesli svou obětí, a o šanci, kterou nesmíme promarnit. Dojemné chvíle přinášejí někomu i slzy do očí, jsme ponořeni se do sebe, myslíme na naše děti a vnoučata a přejeme si, aby je už nikdy něco takového, jako je válka, nepotkalo. Tichá adorace trvá několik minut – a je nabitá silnými emocemi. „Odpočinutí věčné dej zemřelým, Pane, a světlo věčné ať jim svítí. Amen“.
Na pomyslném pódiu se objevují manželé Mirka a Pavel Prokopovi a střídavě čtou ten dlouhý seznam 125 jmen. Po přímluvách zazní povel: „Čestná stráži, pozor!“, prapory se sklánějí ke středu chrámové lodě a z kúru zazní na trubku hraná (zní symbolicky jako polnice) hymna České republiky.
Mše svatá spěje ke konci, po požehnání odchází průvod opět středem, památka padlých hrdinů první světové války byla připomenuta a neobyčejně důstojně oslavena.
Ti, kteří k této krásné oslavě nejvíce přispěli, jsou výše zmíněni a patří jim velké poděkování – Pán Bůh zaplať. Ostatním nejmenovaným aktivním účastníkům mše rovněž velký dík, všem přítomným na mši svaté je díkem hluboký duchovní zážitek.
A všem ostatním jsem chtěl alespoň takto krásné a dojemné chvíle přiblížit.
Ivo Resl, 12. 11. 2018, Zpravodaj farnosti č. 206 2. 12. 2018 – 20. 1. 2019
Svíce se jmény padlých byly z kostela přeneseny na hřbitov k pomníku padlých v 1. světové válce, kde pietní akt pokračoval. Po promluvě starosty města Karla Müllera jsme zavzpomínali na padlé a zemřelé oběti této strašné války, praporečníci a přítomní občané města vzdali čest padlým za zvuku hymny a v tichosti se rozešli do svých domovů. Ještě dvě noci zářil pomník v lesku hořících svící.
Čestnou stráž s prapory drželi:
EU Radka Živnůstková
Moravský Ondřej Živnůstka
Jaroměřický Stanislav Rygl
Český David Horvath, Martin Husa
Skautský Karel Kříž
Sokolský Marie Vejtasová
Hasičský Pavel Syrový
